Svobodné zednářství

Od 1717 do dnešních dnů

 Svobodné zednářství a jeho ideály

Svobodné zednářství je nezávislý zasvěcovací řád, kolem kterého během staletí vznikla celá řada mýtů, polopravd i lží. Zřejmě to bylo dáno tím, že šlo o tajné společenství, kterému se přisuzovalo cokoli (včetně černé magie, spolčení s ďáblem, snaha o světovládu atd. atd.) Pravdou je, že jde o řád diskrétní, což souvisí s historickou tradicí a v dobách minulých i se zjevným pronásledováním svobodných zednářů.
Svobodní zednáři se hlásí ke kultuře starověkého Egypta, k Bibli, k stavitelům gotických katedrál (od nich převzali zednáři celou řadu nejrůznějších symbolů), konec konců i k pronásledovanému templářskému řádu. Nejsou nevěřící, protože Boha nazývají Velikým architektem Všehomíra bez ohledu na nejrůznější náboženské sekty, hnutí i církve. Bůh je jen jeden a pro všechny.
Svobodní zednáři věří ve zdokonalování lidstva a bratrství lidí na celém světě. Začínají především sami u sebe. Celý život by měli usilovat o zlepšení svého charakteru, zbavovat se špatných vlastností, pečovat o svůj duševní růst, pomáhat druhým, zkrátka jednat tak, aby lidé v jejich okolí mohli říci, že je to dobrý člověk, aniž by tušili, že jde o zednáře. Ne všichni svobodní zednáři odpovídají ideálu, jsou lidmi jako všichni ostatní, ale cesta k dokonalosti je jim otevřena.    

Z historie

Svobodné zednářství vychází ze středověkých kamenických cechů, jejichž tajemství stavby bylo předáváno z generace na generaci. Postupně se z čistě odborné profese vyvinulo zednářství spekulativní, až se roku 1717 spojili v Londýně čtyři zednářské lóže a vytvořily Velkou anglickou lóži. Během let se zednářství šířilo po Evropě i v USA.
Nejstarší lóže u nás " U tří korunovaných hvězd a poctivosti" vznikla r. 1741 v Praze. Pak už se zakládání lóží postupně šířilo po celé naší zemi. V roce 1782 v Brně vznikla lóže "U vycházejícího slunce", další lóže "Pythagoras" vznikla roku 1785 v Opavě. Po první světové válce, roku 1919, vznikly v Praze první české lóže "J. A. Komenský" a "Národ". Ty spolu s dalšími třemi vytvořily roku 1923 Národní Velikou Lóži Československou, kterou před druhou světovou válkou tvořilo 25 lóží a 4 zednářské kroužky. Po Mnichovské dohodě se zednáři v naší zemi rozešli. V letech 1947 až 1951 čeští zednáři svou činnost obnovili, ale byli tak ostře sledováni, že sami svou činnost ukončili. V listopadu 1989 zůstalo celkem 28 českých svobodných zednářů. České zednářství zahájilo znovu svou činnost v roce 1990 v Praze. 

Hledajícím

Zájemcům o členství v našem řádu jsou určena slova Velikého Mistra Předchůdce VLČR, Petra Jirounka:

"Zájemce, který žádá o vstup do Řádu, nazývají svobodní zednáři hledajícím. Toto pojmenování vychází ze symbolického pohledu na člověka, hledajícího světlo. Adeptů bývá většinou hodně, avšak jen málo z nich hledá to světlo, které mu lóže je schopna poskytnout. Často totiž přicházejí lidé, hledající různé výhody, přátelství významných osob, bohatých podnikatelů či vlivných politiků. Poznat, zda jde o skutečného a upřímného hledajícího, či o člověka ženoucího se jen za možným ziskem, bývá někdy obtížné. Proto bývají hledající ve velké většině vybíráni zkušenými zednáři mistry z okruhu svých přátel. To však neznamená, že ostatním zájemcům jsou dveře zednářských dílen navždy uzavřeny. Členem řádu se může stát každý muž dobrých mravů, jakékoliv rasy a jakéhokoliv náboženského přesvědčení. Zednářství ponechává svým členům naprostou náboženskou svobodu. Jedinou, ale zcela zásadní podmínkou, je však víra ve Vyšší Moc, kterou zednáři nazývají Velkým Architektem Všehomíra (Vesmíru). Je ponecháno na každém, aby tento termín interpretoval podle svých vlastních představ. Může to být Bůh kteréhokoliv světového náboženství, může to však být i víra v přírodní zákony, které byly hned na počátku tak dokonale promyšleny, že umožnily vznik a vývoj Vesmíru a v něm pak zrod a evoluci živé hmoty. Má-li totiž pojem bratrství mezi členy řádu být zachován, pak musí každý zednář respektovat názory, smýšlení i náboženská přesvědčení ostatních členů řádu. Princip Velkého Architekta se tak stává jakýmsi společným jmenovatelem víry zednářů všech vyznání. Zednář by se ve svém životě měl vždy řídit základními morálními a etickými principy, aby tak svým chováním byl vzorem svému okolí. Má dbát o dodržování práva a zákonů své země, nebo země, ve které žije. Zednář pomáhá slabším, chudým a nemocným a nerozlišuje lidi podle jejich společenské, náboženské nebo etnické příslušnosti. Souhrnem by se snad dnešní svobodný zednář dal charakterizovat jako rytíř moderní doby nebo jako džentlmen.

Vy, kteří cítíte spřízněnost výše uvedených morálních a etických zásad se svým vlastním přesvědčením, i vy, kteří hledáte odpovědi na otázky, které si občas pokládáte (a možná, že i na ty, které jste si zatím ještě nepoložili), vy všichni, kteří se o zednářství upřímně zajímáte, můžete se nám, zcela nezávazně, ozvat přes emailovou adresu, uvedenou v kontaktech."

U tří hvězd, Praha 2, 120 00, Česká republika
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky